Tak naše nedávná, zářijová cesta, proběhla vcelku v pohodě a bez větších zádrhelů. Jeli jsme tentokrát ve čtyřech, tak jsem si půjčil trochu větší auto, Hyundai H1 / nafta 2.5 / 100kW. Super prostor a super svezení, jedinou malou nevýhodou je pouze to, že na chorvatských dálnicích spadá do dražší II.kategorie. Ale stálo to za to, prostě úplná spokojenost.
Cesta tam, ze Sokolova do Žuljany, jako obvykle: Z Chebu do Německa a na dálnici A93 směr Regensburg, dále po A3 směr Passau, v Rakousku po A8 směr Wels a následně A9 na Graz, objížďka SLO dálnice Mureck-Lenart-Ptuj, v HR po dálnici až do Ploće, dále Neum-Ston-Žuljana. Ze Sokolova jsme vyjeli v sobotu 9.září ve 14:30 a na místě jsme byli v neděli krátce po 11 hodině. Trasa dlouhá 1330km nám tedy trvala necelých 20 hodin, v tom byly přestávky cca 5 hodin.
Provoz byl jak kde, rozhodně jsme nejeli po rakouské A9 skoro sami, jako když jedeme v červnu v pracovní den. Každopádně ale provoz byl plynulý a bez komplikací, jak jsme se blížili ke SLO, tak nejvíce aut jsme potkávali v protisměru, co se vraceli od moře.
Hraniční přechody: Na přechodech Macejl i BIH (Neum) nám pouze skenovali všechny pasy. Jinak průjezd naprosto plynulý, zdržení na každém přechodu cca 5 minut.
Cesta zpět byla rozdělena na dvě části, měli jsme zajištěnu jednu noc ubytování ve Slunji:
- 1.
Žuljana - Slunj, délka 500km, odjezd Žuljana v 8:30 a příjezd Slunj ve 20:00 hodin. V tom je ale cca 4 hodiny přestávek (pramen Cetiny, Knin prohlídka nádraží atd.), takže čistá doba jízdy byla 7,5 hodiny.
Naplánovaná trasa byla do Ploće, v Ploće najet na dálnici a vyjet z ní v Dugopolje, odsud pak pokračovat po D1 přes Trilj, Sinj, Knin, Udbina... až do Slunje. Cestou jsme zajeli k pramenu Cetiny a pak pokračovali dál. Vše vyšlo dle plánu, až na zásadní změnu trasy z Kninu do Udbiny. Na křižovatce za Kninem byla dál silnice D1 uzavřena a to až do Udbiny, což jsem ale nevěděl. Značení objížďky bylo prakticky nulové, takže jsem juknul do mapy a usoudil jsem, že když vyjedeme v Gračaci, tak to bude OK. Jeli jsme po silnici D59 do Kristanje, zde jsem odbočil na 6026 do Obrovace, z Obrovace po D27 na Gračac. V Gračaci na kruhovém objezdu byl ovšem pro D1 vyznačen opět zákaz vjezdu a to v délce 25km. Kruhák jsem 2x objel, ovšem "Obilazak" opět vyznačen nikde nebyl. Zastavil jsem na kruháku před tou odbočkou, když najednou se z ní vyřítilo jakési Volvo kombi s Lotyšskou (LV) SPZ. V autě byl nějaký mladý pár a řidič na mě jenom zamával, ať jedu za ním. A tak jsem jel. Tím se naše cesta po objížďce dost zrychlila, protože sám bych takhle rychle rozhodně nejel, snažil jsem se rychlost všude dodržovat. Lotyšský řidič to ovšem pálil i přes vesnice 100-110km/h, no a tak jsem to pálil za ním stejně rychle 
. Rozloučili jsme se až u obchvatu na D1 před Udbinou... Celá mapa naší cesty s objížďkou je vyznačena na mapě. Na mapě je to trochu méně km, protože zde není zaneseno odbočení k pramenu Cetiny
- 2.
Z ubytování jsme ráno po snídani pokračovali 2km do Rastoke. Zde byla dvouhodinová prohlídka vodopádů a pak už následovala cesta směr domov. Trasa Slunj - Karlovac / nájezd na dálnici - cestarina Demerje - obchvat Zagrebu a následně po A2 na exit Durmanec - dále Trakoščan - hraniční přechod Cvetlin - Ptuj - Lenárt - Mureck - A9 atd...., dále domu stejnou cestou jako tam. Odjezd z Rastoke sobota 23.září ve 13 hodin, příjezd do Sokolova v neděli ve 4 hodiny ráno. Trasa byla dlouhá 877km a jeli jsme ji 15 hodin. V tom jsou ovšem 5 hodin přestávky (jenom v Lenartu v restauraci Švarc jsme strávili na výborné večeři 2 hodiny), takže čistá doba jízdy 10 hodin.
Hraniční přechody:BIH (Neum) skenovali všechny pasy, zdržení cca 5 minut. Na hraničním přechodu HR/SLO Cvetlin jsme byli jediné auto, policajt pasy nechtěl ale cestující na zadním sedadle museli otevřít dveře. Okna v celé zadní části auta jsou totiž zatmavená, takže dovnitř není vidět. Policajt nakouknul dovnitř a jeli jsme dál, zdržení snad minutu. To samé bylo na mostě přes řeku před vjezdem do rakouského Murecku, rakouský policista a policistka, otevřít dveře a nakoukli do auta, pasy je nezajímali. Zdržení pár vteřin. Dále po přejezdu hranic A/D byla německá dálnice A3 v dost dlouhém úseku svedena do jednoho pruhu, rychlost 60km/h a nakonec 10km/h, německý policista opět nakoukl do auta a jeli jsme dál. Tuto kontrolu jsme viděli i při cestě tam, němci zkrátka přijezdové silnice z Rakouska kontrolují asi dlouhodobě, obdobně zřejmě i rakušáci na komunikacích ze Slovinska.
Jinak cestu zpět jsem si po několika letech naplánoval dost nevhodně, vlastně až při odjezdu ze Slunje jsem si najednou pořádně uvědomil, že je sobota a tomuto dni se v posledních letech zásadně vyhybám. Pravda, není už hlavní sezona, ale i tak se ukázalo, že provoz i koncem září je v sobotu zkrátka velký a že i v tento čas se určité problémy dají očekávat.
Ačkoliv mě to samozřejmě nepřekvapilo, stejně jsem se při cestě zpět neubránil mírnému "podivení" nad hromadným "stádem" či jak to nazvat. Zkrátka že naprostá většina řidičů má zažité zvyklosti a trasu, kterou dodržuje ať se děje co se děje. Příkladem je třeba známý "dopravní špunt" cestarina Lučko. Já jel samozřejmě přes Demerje, kde se platí kartou a zdržel jsem se zde snad dvě minutky, když jsem zápasil s automatem, prostě plynulý průjezd. Při projíždění kolem Lučka, kde se platí hotově, jsem při pohledu na tu obrovskou kolonu jenom kroutil hlavou, co tu většinu řidičů vede k tomu, že musí jet zrovna tudy.
Druhým příkladem byl hraniční přechod Macejl. Průběžně jsem občas kouknul na kameru na přechodu směrem do Slovinska a kolona aut na příjezdu z Chorvatska byla nekonečná. Proto jsem se rozhodl sjet na předposledním exitu Durmanec a dál pokračovat na Trakoščan a hraniční přechod Cvetlin. Když jsem projížděl kolem souběžně vedoucí dálnice, skutečně jsem se zaradoval jak dobře jsem udělal. Dálnice byla kompletně ucpaná ještě velký kus před mýtnicí, takže raději ani nechci domyslet, jak dlouhá čekací doba na průjezd přechodem tam byla. Trasu přes Trakoščan a přechod Cvetlin jsem jel poprvé v životě a neměl jsem s tím sebemenší problém. Místy úzká silnice a ostré zatáčky, což mě ale nijak nevadí a pořád je lepší jet, byď třeba pomaleji, než stát na dálnici ze které je jedno hromadné parkoviště. Takže zatím co Macejl byl tou dobou beznadějně ucpaný, tak my jsme přechodem Cvetlin projížděli jako jediné auto.
Musím ještě zmínit, že mě trochu překvapily nedostatečné informace HAKu. Mám v mobilu staženou jejich aplikaci, ovšem když jsem se chtěl tu sobotu na zpáteční cestě podívat na čekací doby na hraničních přechodech, byly tam uvedny pouze 3 přechody, přičemž Macelj v seznamu chyběl. Mrknul jsem i přímo na jejich web a to samé, Macejl zde nebyl a to i přes to, že již od dopoledne se tam kolony tvořily. Štěstí, že jim alespoň fungovala kamera, pohled na ní mě úplně stačil.
. 
Jo a všiml jsem na rozestavěném úseku Slo dálnice, jak na druhé straně na staveništním zázemí policajti na majáky dusí nějakého pomateného chudáka objížděče s rakvičkou na střeše, kterej asi myslel, že dojel na jinou planetu, dle měsíční krajiny co kolem sebe viděl 
. No a jinak už Vídeň malý provoz, 5x semafor mezi Moravskýma Budějkama a Jihlavou jako druhé auto, z toho dvakrát přímo na zelenou, min. zdržení. Auto jelo, jen vypadl tempomat, který se opět chytil opětovným nastartováním, tankování na Croduxu Diesel MaxPower za 10,22 Kn a káva ve Slovinsku na dálnici OMV, a když už jsem tam byl, tak jsem tam došplouchl trochu Sprint Dieselu za 1,302 E.
). Je zajímavé, že když jedeme tam, tak přijedeme někdy dopoledne a normálně celý den až do večera funguju a žádnou extrémní únavu necítím. Když ale jedeme domu, je ta cesta pro mě podstatně taková únavnější, domu přijíždíme zpravidla kolem půlnoci, celý unavený a vykoukaný z jízdy zalehnu a vzbudím se někdy kolem poledne. Proto si na den po příjezdu nechávám ještě volno, protože jednak bych se ráno asi nevzbudil a jednak se musím ještě na tu tvrdou realitu tak nějak psychicky připravit 
.
